Kronika 
Tisk
Díky mimořádnému teplému počasí, po dlouhé a větrné zimě, jsme si v půlce dubna konečně vychutnávali jarní přírodu probuzenou do plné síly, radost ze života dováděním s kamarády a oficiálně jsme zahájili společnou cestu našeho stoupání na horu po stezce lesní moudrosti zakládacím obřadem našeho nového společenství jménem rod Přátel divočiny.
V první části obřadu jsme se s dětmi věnovaly zakládací listině, kterou jsme pak všichni podepsali a vložili ji do kovové schránky. Její obal děti pomalovaly různými obrázky a dovnitř každý vložil svou osobní věc, která se vztahuje k jeho současnému životu.
Děti ještě pomalovaly šaty smrtce Moraně a pak v doprovodu pořekadel a rytmických zvuků našeho maskota vozemboucha Jandýska jsme ji jako poslední symbol zimy společně odnesli ze vsi. A skoncovali jsme s ní tak, že jsme smrtku Moranu hodili všichni najednou do rybníka. Otevřeli jsme tak cestu létu a slunci k obrodě života, světla, tepla a vláhy. Pak jsme si u vody pentlemi ozdobily vrbové větvičky jako jarní ratolesti, které děvčata donesla do vsi a daly si i tyto posly jara doma do váziček.
"Smrt neseme ze vsi, nové léto do vsi. Vítej léto líbezné, obilíčko zelené. Smrt neseme ze vsi, kde jsi jaro, kde jsi. Byla zima mezi námi a teď už je za horami. Hu hu hu, jaro už je tu. Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede s červenými vejci, žlutými mazanci. Moranu dnes vyneseme, zimou už se netřeseme. Sluníčko už bude hřát, není co si více přát. Všechno zase pokvete, všem to dneska řekněte."
V druhé části jsme si povídali o našem rodovém stromu, proč je to zrovna jedle bílá a čím je výjimečná. Stálozelená jedlička ztělesňuje věčně trvající síly života a slib návratu světla a jara. Zdobení jedličky o zimním slunovratu je prastarým zvykem, kterým si připomínáme neustále se obnovující život - svět ve stálem pohybu.
Poté jsme jedličku zasadili a společně jsme házeli hlínu k jejím kořenům. Přejeme ji: "Ať svou sílu a krásu čerpá z krajiny utvořené setkáváním země a vody, vzduchu a ohně. Ať jejími kořeny proudí voda, listí v koruně ji čechrá vítr, země se jí stane oporou a slunce je zdrojem její potravy." Pak jsme ji zazpívali naší hymnu Škola malého stromu "...Malý strome, nejsi sám..." a zároveň jsme na tajném místě zakopali časovou schránku se zakládací listinou.
Doladili jsme hádanku, kterou budeme mít na očích a v budoucnosti nám napoví, kde přesně schránku hledat. Pak jsme rozdělali oheň v ohništi, opekli si buřty, ochutnali domácí jidáše s medem a vychutnali si společné chvíle s modrou oblohou.
Na památku zakládacího obřadu si každý odnesl medailon se stromem života. Strom je symbolem obrovské síly. S každou bouří mu zesílí větve. S každým větrem se prohloubí kořeny. Navzdory všem nástrahám, roste rovně a vysoko.
Všetečka Ladislav