1. sněm rodu Přátel divočiny včetně Rady orlích per

 

Krátce po letním slunovratu jsme uspořádali první sněm. I tentokrát si s námi počasí pohrálo a krátce před zahájením sněmu lilo jak z konve. Těžké bylo rozhodování, kde vlastně sněm udělat. Těšili jsme se, že bude venku s plápolajícím ohněm, ale nakonec zvítězila nová klubovna, kterou obec zrovna zrekonstruovala a místo táborového ohně jsme se spokojili se svíčkami.

Takže první woodcrafterský sněm s udílením korálkových činů, orlích per a titulů lesní moudrosti se konal v nové ještě nezabydlené klubovně.

Woodcrafterský zákon představovalo 5 svíček, položených na zemi na bílém ubrusu. Pod svíčkami byl znak tohoto zákona, který vychází ze staré indiánské kresby a znázorňuje ústřední oheň, ze kterého jako kompasová střelka vedou čtyři směry: krása, pravda, mravní tvořivá síla a láska. A ty by se měly snoubit v každém z nás. Symbolizují 4 cesty k rozvíjení woodcraftera: 1. Aktivní život v přírodě, 2. Znalost přírody a kultury, 3. Tvorba rukama i srdcem a 4. Práce pro dobro druhých.

Zapálili jsme tedy čtyřnásobný oheň dle woodcrafterského zákona. Nejprve ústřední svíčku, která představuje velkého ducha, tedy mysterium života a vesmíru (něco tajemně přesahujícího). A následně jsme zapálili i další svíčky, které směřovali od ústřední svíčky na všechny světové strany a které symbolizujíc tyto zásady ideálu lidství:

1. západně Světlo krásy – cesta těla „Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu“;
2. severně Světlo pravdy – cesta mysli „Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel";
3. východně Světlo mravní síly – cesta ducha „Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej";
4. jižně Světlo lásky – cesta služby „Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

Potom jsme si povídali i o naší Zasvěcovací stezce, jejíž splnění je podmínkou pro přijmutí nás všech nováčků za řádné členy do našeho kmene a kterou nám připomínají medailonky se zvířátky na slavnostních šerpách. Tato stezka vede bludištěm ve tvaru bizona, které je protkáno slepými a zrádnými uličkami stejně jako v životě a na rozcestích nám můžou pomoci nalézt cestu k srdci mistři zvířata, pokud jsme připraveni učit se novému. Ukazují nám skrze své dovednosti a schopnosti cestu k nevyčerpatelné vnitřní síle, kterou má každý z nás ve svém nitru a pomáhají odhalit náš dar, který máme každý v sobě a můžeme jím obohatit tento svět.

A poselství dalších třech zvířat ze zasvěcovací stezky je:
Včela pilně tvoří sama za sebe a ve společenství včel díky tomu vzniká skvostné dílo se slaďoučkým blahodárným medem. Bez včel, čmeláků, much a motýlů by za nějaký čas ze světa zmizelo ovoce, zelenina a také spousta barevných květů. Proto má opylující hmyz nesmírný přínos pro tento svět. Ve čtvrté stopě Spolupráce a hojnosti nám včela připomíná: Sdílíme bohatství, které do celku přináší každý z nás. Jde o to uvědomit si, co já sám považuji za nejlepší, nejdůležitější, nejkrásnější. To je to, co stojí za to sdílet.

Káně nám svým obdivuhodným vytrvalým letem k výšinám v páté stopě Stoupání na horu odhaluje nejvyšší stupeň odvahy hrdiny, který se na své cestě za osobním cílem zhostí jak dlouhodobého úkolů, tak tvrdé práce. Stejně jako Albatros, který se nebojí přeletět přes oceán. Několik dlouhých dnů a týdnů nad ním plachtí, sedá si na vodu, na ráhna lodí, během letu loví ryby, až nakonec doletí na druhý břeh. Zveleb v sobě svá úrodná pole a stoupej na horu k věčnému štěstí lidství. Díky tomu pocítíš, že každý z nás má svůj jedinečný podíl na prozáření tohoto společného prostoru.

Artistické varieté veverky v korunách stromů nabádá v šesté stopě Zručnosti a statečnosti: O své štěstí a radost se zasloužíš jen svou odvahou, úsilím a nadšením. Budeš-li spoléhat na šťastnou náhodu nebo na schopnost druhých, nikam se nedostaneš. Uchop svoji moc a zodpovědnost. Veverky si k životu vybírají vzrostlé mohutné stromy, které skýtají nejlepší podmínky pro bezpečné hnízdění a nejlépe i dostatek plodů a semen. Závratných výšek se nebojí, příroda je stvořila k akrobacii. Jejich velmi nápadný huňatý ocas slouží jako kormidlo a brzdící padák zároveň.

Sněmu se zúčastnil i náš náčelník Yučikala Wičaša se svým kamarádem Perrym, díky kterým jsme viděli zralé muže, kteří už stoupají na horu po stezce lesní moudrosti třicet let, opravdu tím žijí a dává jim to stále smysl.
Úplným nováčkům jsme předali šerpy a popřáli jim radost na stezce lesní moudrosti. Členům lóže skřítků a malé lóže Rada orlích per uznala první korálkové činy, první orlí pera a udělila i první lesní titul Skřítek Jakubu Homolovi. Lukáš Všetečka získal první dvě orlí pera pro malou lóži. Radě orlích per předsedala Evička Cyrusová společně s naší výše jmenovanou návštěvou.

Evička se tímto sněmem s námi rozloučila, protože její tělíčko ztrácelo sílu a ke svému duševnímu zdraví potřebuje čas být sama se sebou, protože má náročné zaměstnání. Máme radost, že si naslouchá.
Je mi ctí, že můžu představit dvě další průvodkyně Mirču Klečákovou a Lenču Všetečkovou, které v sobě chtějí také rozvíjet čtyři cesty woodcrafterského zákona a vychutnávat si lehkost bytí v divoké přírodě u táborového ohně s podobně naladěnými kamarády. A že jsme se na tomto sněmu usnesly, že samostatný rod Přátelé divočiny zrušíme a spojíme se s kmenem Wanagi Oyate. Vítejte v rodě Přátel divočiny kmene Wanagi Oyate.

V závěru sněmu si děti společně vyzkoušely zahrát scénku o pirátech, kteří plují na korábu po širém moři. A snad se nám podaří tuto scénkou časem nacvičit a vykouzlit díky ní úsměv lidem kolem nás a pohladit je po duši.

Sněm jsme ukončili modlitbou kmene Omaha:

„Wa-kon-da__ dhe-dhu Wapa-dhin a-ton-he.“
Otče stojíš mi ku po-mo-ci a_já jsem tvá (tvůj).

S modrou oblohou,